KoňSKÝ svět

Americký klusák

ZBARVENÍ

Hnědáci, ryzáci, vraníci, někdy i plaváci.

VÝŠKA

Standardní výška plemene v kohoutku je v rozpětí : 142,2 - 162,5 cm.

VÁHA

Do 500 kg.

OBVOD METAKARPU

Okolo 20 cm.

NÁZEV PLEMENE

American Standardbred.

PŮVOD NÁZVU

Název "Standardbred" byl použit poprvé v roce 1879 a vyjadřuje zásadu, že při zápisu do plemenné knihy musí každý špičkový klusák podstoupit přezkoušení standartní rychlosti. Tento standard byl původně tři minuty, později dvě minuty 30 sekund na míli. U mimochodníků, kteří jsou rychlejší, požaduje standard čas ještě o pět sekund lepší. Dnes je rychlost nižší než dvě minuty na míli celkem běžná.

POPIS

Jedná se o souladně stavěného koně, svalnatého, přední nohy bývají kratší než zadní (Body Skal-100%) - proměnlivá konstituce, typu anglického plnokrevníka, hlava není tak "ušlechtilá", ale velmi líbivá.

• záď: přestavěná, velmi mohutná.

• nohy: zdravé a pevné, velmi kvalitní kopyta, přímý chod (klus je výrazný s dlouhou fází vznosu, krok bývá méně prostorný, cval těžkopádnější ).

• kohoutek: výrazný, nižší než záď.

• plece: mohutné, krk perfektně nasazený.

• kopyto: kopytní rohovina u klusáků je maximálně kvalitní, tzv. "ocelová".

HISTORIE PLEMENE:Prapůvod amerického klusáka ("první linie") se datuje do r.1780 - anglického hříběte Messengerra (majícího vlohy pro klus po norfolských kočárových koních) dovezeného z Anglie do USA r.1788. Messengerův původ nalezneme v "General Stud Book", což je plemenná kniha Anglického plnokrevníka - jako předka zde najdeme Godolphina, arabského plnokrevníka. Messenger zemřel po 20-ti letech prožitých v nejrůznějších hřebčínech v USA (Pensylvánie, New York, New Jersey aj.) v r.1808, pochován na Long Islandu. Své klusácké vlohy předal mnoha svým potomkům, ač sám v zápřeži nikdy nezávodil. Messenger připouštěl všechny typy klisen vč.dnes již neexistujících morganů, kanadských mimochodníků a narrangasettských mimochodníků, díky čemuž se do chovů dostalo mnoho koní s mimochodem, což pocházelo jak ze "zdrojů" původu anglického, tak i z kmene španělských genetů (tolik vynikajících čistým, dnes u amerických klusáků tolik požadovaným) mimochodem, přeživších v potomstvu španělských koní, dovezených conquistadory do Ameriky v 16.století. (V USA je dnes poměr mimochodník-diagonální klusák 4:1!) Ode mně:,,S tímto plemenem sem se ještě bhužel nesetkala:("

Samotným zakladatele "druhé linie" byl hřebec Clay, potomek hřebce berberského, dovezeného r.1820 z Tripolisu. Za nejvýznačnějšího představitele am.klusáka je však pokládán Hambletonian , narozený roku 1849 - je považován za "hřebce zakladatele amerického klusáka". (Byl velmi plodný, v letech 1851-1875 se stal otcem 1 335! potomků). Hambletonian, blízký příbuzný Messengerrův, mající však i krev Clayiovu, byl otecem mnoha vynikajících klusáckých potomků, kteří dosahovali skvělých výsledků na dráze, byť on sám nikdy nezávodil a šeptalo se, že míli urazí za dvě minuty a osmačtyřicet a půl sekundy! Hambletonian měřil v kohoutku 155cm a v kříži 160cm (typický znak am.klusáků). Jeho matka, klisna Charlese Kenta (označená dle tehdejšího zvyku jménem majitelovým), blízce příbuzná Messengerovi, své klusácké vlohy zdědila po otci Bellfouderovi, přímém potomkovi proslulého Old Shalese, norfolského klusáka. Vynikající Hambletonianův syn Dexter urazil míli za dvě minuta a sedmnáct a čtvrt sekundy by byl býval mohl dosáhnout ještě lepších výsledků potkal jej však osud "mazlíčka" velkého nadšence Roberta Bonnera, který ho koupil za 25.000USD, aby mu záhy z důvodů morálních nedovolil ani závodit, ani na něj sedat.

První klusák, který zaběhl míli pod dvě minuty byl mimochodník jménem Star Pointer, který dosáhl času 1:59:25 r.1897 v Readvillu v Massachutses.

Většina am.klusáků má tyto předky: Hambletonian (*1849), George Wilkes (*1856), Dictator (*1863), Happy Medium (*1863) a Electioneer (*1868).

Jedná se tedy o poměrně nový, zhruba 200 let starý rod. Další plemena, jež se o dnešní podobu amerického klusáka zasloužila jsou : Kanadský klusák, Hackney, Narragansettský mimochodník, Arabský kůň, Berberský kůň, Morgan. První klusácké závody se pořádaly podél cest - ulice větších měst bývaly přehledné a tak tudy vedly závody. nakonec také proto se v mnoha am.městech jmenuje jedna ulice "Race street" - závodní ulice.
Klusáckým dostihům se v Americe dařilo až do první světové války jako venkovskému sportu, pak přišla dvě desetiletí útlumu, v r.1938 signály znovuzrození
korunované r.1940, kdy skupina newyorských obchodníků vzala do té doby venkovské klusácké dostihy pod svou ochranu a udělala z nich nový sport, který se později ujal v mnoha am.metropolích a po celém světě.

ZÁKLADNÍ VUŽITÍ:Jde o plemeno dokonale prošlechtěné, neobyčejně rychlé a výkonné, věnuje se jeho chovu mimořádná pozornost a američtí klusáci se vyvážejí do celého světa pro zlepšení výkonnosti jiných plemen klusáků. Závody obr3 ) Toto je moje sestra se svým americkým klusákem klusáků jsou v USA velice oblíbené, jen maličko zaostávají za dostihy plnokrevníků a patří také k finančně nejvýnosnějším. Pochopitelně, že ceny špičkových koní dosahují astronomických výšek.

Americký klusák zastínil všechny evropské klusáky, a tak se na klusáckých závodech na celém světě setkáváme převážně se zvířaty, která mají alespoň z části americkou krev. Je ovšem vhodný i na skákání či millitary. Na drezúru příliš ne jelikož má velmi vysoký klus, který není příliž pohodlný při pracovním klusu. Je vhodný také na hyporehabilitaci a western.Dále je velmi vhodný na rekreaci, kde může uplatnit svou vyrovnanou povahu a temperament.

POVAHA:Klidný, vytrvalý, charakterní, houževnatý, bojovný a tvrdý, většinou vyniká i odvahou, i když ji na dráze nemůže uplatnit tak dobře jako dostihoví koně. Mají velmi vyrovnanou povahu, jelikož jinak by nemohli zvládat tak dobře stres z působený atmosférou na závodech.Vzhledem k tomu, že klusáci jsou chováni ve velkých stájích a od mládí jsou podrobeni obr4 ) Toto je moje sestra se svým americkým klusákem tvrdému tréninku, nemají tak dobrý vztah k člověku jako jezdečtí koně, ale jsou výkonní, poslušní a učenliví. Klusácký výcvik je velmi náročný, protože úspěch koně závisí na tom, aby ani ve vypjatých okamžicích nenacválal. (Což je rozhodně nyní při práci v sedle rozhodně znát!). Výkon je tím náročnější, že jezdčík v sulce nemá možnost koně ovlivňovat tak bezprostředně jako jezdec v sedle. Špičkový klusák nemůže být všestranný, dnes jsou klusáci výhradně specialisté, doby, kdy stejní klusáci závodili v sulce i pod sedlem, již dávno pominuly. Ovšem to neznamená, že by klusák nebyl dobrý pod sedlo. Jde pouze o to, že klusák, který jezdí v sulce nesmí nacválat, kdežto u jezdeckého koně se to vyžaduje. Takže pokud kůń nebyl dobrý v sulce může být dobrý pod sedlo.